pátek, ledna 30, 2009

Nakupni-dum.cz - pozor na podvodníky!

Koncem minulého roku, týden před vánoci, jsem z Nákupního domu.cz objednal ještě posledních pár dárků - pěkné hračky pro synovce. Přijít do vánoc měly v pohodě, ostatně jsem schválně vybral zboží skladem a ostatní on-line obchody slibovaly bezproblémové doručení zboží do vánoc ještě o den později.

Dárky ale bohužel do 24.12. nedorazily, ale protože byly tzv. nad plán, zase tolik to nemrzelo. Pustil jsem to z hlavy s tím, že prostě přijdou začátkem ledna. Až tento týden jsem si na ně zase vzpomněl a napsal milým prodejcům, kdy a zda vůbec můžu jejich doručení očekávat. Nyní je to od odeslání e-mailu 48 hodin a stále marně čekám na odpověď, které se zřejmě už nikdy nedočkám.

Nákupům z uvedeného e-shopu se proto zdaleka vyhněte a dejte o tom raději vědět i svým známým. Podvodníků a šejdířů je na internetu pořád více než dost.

čtvrtek, ledna 29, 2009

Typologie lidí ve vlaku

Potkáte je všude, nejen ve vlaku a nejen ve všech ostatních dopravních prostředcích. Patří k určité vymezené skupině lidí, kteří se chovají stejně, oblékají se stejně atd. Takže dnes si pár takových skupinek představíme...

Hip-hňupeři
Rozpoznatelní na první pohled. Oblečení větší o tolik čísel, že by se z něho daly ušít cvičební úbory pro celou základní školu a ještě by zbylo. K tomu kšiltovka rovná tak, že si okamžitě vybavíte hodiny rýsování a ti největší frajeři pod ní mají ještě šátek. Jo a samozřejmě, kšiltovka musí být nakřivo, takže máte intenzivní pocit, že pod tím dotyčný skrývá nějaké opravdu ošklivé znetvoření. Pokud snad zaslechnete hovor podobně postižených, baví se většinou o tom, jak si dali nebo dají špeka a jaký to bylo po tom, co si dali špeka... Pokud do nich nedejbože vrazíte, můžete si být jistí, že z nich vypadne marihuana ve větším než malém množství. Nejhorší variantou je pak osluchátkovaný hňuper, nejlépe se špuntama za 53,50 i s daní, co si na maximální volume pouští poslední hity největšího frajera půl dolara, takže to slyší i hluchá stařenka sedící ob vagon a do toho se pohybuje způsobem, který by mu mohl závidět i 90 letý důchodce v posledním stádiu Parkinsona.

Fata Female
Pokud byste první skupinu nejraději přetáhli prknem s hřebíkem, to teď to bude jiné kafe. Ano, hovoříme o bohyních ženského pohlaví, které jsou v posledních měsících vidět na každém kroku. Poznávací znamení jsou vysoké kozačky na tak vysokém podpatku, že v první chvíli máte pocit, že se na vás řítí někdo na chůdách, ryfle obepnuté takovým způsobem, že oblékání neoprenu proti tomu musí být ta nejsnazší věc na světě a malá bundička s kožíškem vysoko do basu, aby byl pořádně vidět zadek. Ten je většinou takových rozměrů, že většina klisen by okamžitě vybledla závistí a schovala se hodně hluboko do nedalekého stohu. K tomu většinou patří ještě dokonale vyfoukané blonďaté (není podmínkou) vlasy, makeupu že by se z něho nalíčila půlka jižní Afriky a nehty takových rozměrů, že v první chvíli máte pocit, že se na vás chystá útočit minimálně Fredy Krueger. Když už nic jiného, je na podobnou skupinu opravdu hezký pohled, zvláště pokud něco podobného pronásledujete z malé vzdálenosti ze zadních pozic a nic vás neruší od nenuceného výhledu. Hororovou podskupinou Fata Female jsou pak čtyřiceti až padesátnice, které si snad myslí, že si podobným oblečkem vrátí dávno ztracené mládí. Zahlédnutí něčeho podobného se může vyrovnat jen útoku pořádně nasranýho 450 kilovýho aligátora.

VMK
Neboli Velmi Mladá Kurva. Véemkáčko je mlaďounká dívčina, co se oblíká jako ta nejhorší štětka z Perlovky. Věkem maximálně do 15 let, která strašně závidí svým 16-ti letým spolužačkám, jak jsou strašně cool, že si daly na diskošce dvě piva a pak se totálně vožralý nechaly vojet od nějakýho vobejdy na lavičce v parku. Obtáhlá křiklavá sukýnka, která je tak krátká, že hrozí pokud se VKM jen trošku předkloní, tak se jí vyhrne tak centimetr pod pupík. Pokud za ní nastupujete ve vlaku, hrozí že zahlédnete něco, čeho byste mohli do smrti litovat a co se vám bude každou noc vracet v těch nejhorších nočních můrách. K tomu samozřejmě patří nějaká ultra mikina nebo bundička, nejlíp s nápisem tak složitým, že jeho vyluštění by trvalo i těm nejlepším hieroglyfistům asi dvacet let. Když ji budete míjet, podívá se na vás pohledem drsným jak dva metry šmirgl papíru, ale nedejbože, abyste se na ni špatně podívali vy nebo jí řekli "ty krávo uhni". To se bude dvě noci třást a do postele si naskládá všech sto padesát méďů, které si sama nakoupila, aby se mohla před kamarádkama chlubit, kolika klukům už stihla dát kopačky.

Machny
Nejčastěji cestují ve dvou, sama by to totiž žádná z nich nezvládla. Poznáte je okamžitě. Oblečené tak, že by s fleku mohly dělat reklamu na vietnamskou tržnici, kde taky celý dopoledne nakupovaly, protože se nemohly rozhodnout, jestli vzít pantofle za 80,- nebo radši ty drahý za 95,-. Dalším zaručeným poznávacím znamením je napěchovaná igelitka s logem Lídl nebo Penny, kde se většinou schovává balení 40 rohlíků, protože byly zrovna ten den o 50 halířů levnější. Okamžitě po vstupu do vagonu pak všechno velmi hlasitě okomentují následujícím způsobem:

první: ježíš tady je zase zima, to asi začnou topit zase až v červenci...
druhá: jojo, to máš pravdu

Přičemž si obě sundají rukavice, kabát a svetr.

druhá: ježíš to je ale studený to sedadlo
první: jojo, to máš pravdu

první: ježíš, asi si dám tu pomazánku, ale je strašně nezdravá, ale zase strašně dobrá
druhá: jojo, to máš pravdu

A tak to pokračuje dalších 5 až 2000 minut, podle toho, za jak dlouho obě machny vystoupí.

Tatíci
Žalostná skupina chudáků, která se vyznačuje především naprostým odevzdáním se životu, od kterého se jim minimálně posledních deset let nedostalo ale naprosto nic. Doma mají většinou peklo, protože jejich "stará nebo mamina", jak jí mezi stejně postiženýma chudákama chlapácky říkají, jim nedovolí ani zblo. Vrchol luxusu pro ně představuje večer, kdy nejdřív potajmu vyluxují ledničku, pak si dají dvojitou večeři a rozvalí se na 5 a více hodin na gauč před televizi, kde sledují stále dokola sportovní výsledky a cítí se jako velcí pašáci, když se jim jednou týdně podaří trefit výsledek jednoho zápasu. Ale to samozřejmě až poté, co doma uklidí, umyjí nádobí, točitý schody a obě chodby. Pokud jim mamina navíc večer dovolí dát si s ní půlku piva, cítí se jako největší pašáci, kteří jí to zase pořádně nandali. Ve vlaku před chlapama samozřejmě dělají největší siláky, jak mamina držela hubu a krok, zatímco se celej večír nalívali slivovicou. Nejčastějším poznávacím znamením je břicho takových rozměrů, že i těhotný tuleň by jen smutně sklopil hlavu a odvalil se do léčebny pro anorektiky.

Na závěr jen dodán, že díky bohu za to, že 98% dalších lidí cestujících vlakem, jsou většinou naprosto normální, slušně vypadající a mindrákem či maloměštáctvým nepostižení lidé.
Ještě že tak...

úterý, ledna 27, 2009

Internet Explorer 8 RC1 - první dojmy

Dnes se na většině hlavních IT sajt objevila informace, že Microsoft vypustil novou testovací verzi Internet Exploreru 8, tzv. Release Candidate 1. Neodolal jsem a odhodlal jsem se tedy také vyzkoušet. Hlášky typu "téměř finální verze" mě zbavily mé obvyklé opatrnosti.

U většiny níže popsaných úkonů je naprosto jedno, jestli Microsoft vypustil IE8 v testovací verzi nebo jakoukoliv jinou finální verzi libovolného programu. Svědčí to ovšem zcela jasně o tom, že v MS musí vládnout opravdu hluboká krize, a že takhle by web přední softwarové společnosti rozhodně neměl vypadat.

btw. možná jste zaznamenali, že Microsoft má v úmyslu propustit kolem 5.000 zaměstnanců, především kvůli finanční krizi. Podle všeho to vypadá, že už jich propustil minimálně 50.000...

Protože:

Přihlásíme se na stránky Microsoftu, kde nás obrovská ikona láká k vyzkoušení IE8. Máme Visty, tak si klipneme na Windows Vista a jsme spokojení, jak to je všechno jednoduché a krásné.

Máme pocit, že dneska se všechno povede a až půjdeme domů, rozhodně se pěkně usmějeme na slečnu sekretářku, tedy pardon Office Manažerku...

Jenže následující stránka nevěstí nic dobrého. Nefungující odkaz, z hlavní strany, na produkt o kterém ten den všichni informují? Echt!

Jsme klidní, chvilku se proklikáváme stránkami MS, až narazíme na další pozitivní obr ikonu. Všímáme si hlášky "All systems and languages" a naše srdce zalévá pocit lásky a všeobjímající dobroty.

V následujícím okně si zvolíme jazyk češtinu, operační systém Windows Vista, stáhneme instalátor a...

Svět začíná mít šedé obrysy. Nejdřív proklejeme 64bit Visty takovým způsobem, že kolega, 120 kilový boxer s ustrašeným výrazem opustí místnost a kytka na okně okamžitě uschne.

Po několika minutách a neexistujících stránkách se konečně doklikáme na odkaz ke stažení 64bit verze IE8. Celý fígl je v tom, že 64bit verze je pouze anglická a ne česká. Mozek už nám vře tak, že z dávno vystydlého kafe na stole začne znova stoupat horká pára.

Konečně se TO nainstaluje a řekne si to o restart! Dole ve městě se naplno rozezní varovná siréna...

Šli jsme se mezitím projít a trochu se uklidnit. Na sekretářku jsme se podívali tak, že se pokusila schovat do šuplíku u stolu a povedlo se jí to...

Zjišťujeme, že testovací IE8 je pěkná kurwa, protože bez upozornění a natvrdo odinstaloval IE7. COŽE!!! Jak může testovací verze prachsprostě odebrat ze systému tu stabilní??

Roztřesenou rukou se zkusíme přihlásit do internetového bankovnictví KB, což se nám podaří. Malý plamének naděje se rozhoří v naší mysli, že by, přece jenom... Klikneme na seznam transakcí a civí na nás čistá prázdná stránka a dole hláška, jako že chyba 0x00xx897 (v překladu = ani já nevím co to je, polib si prdel).

Z posledních sil se přihlásíme do e-mailu. Proč Gmail v IE7 a Chrome vypadá takhle...

...a v IE8 takhle?

Vidíme rudě takovým způsobem, že by si i Predátor musel pořídít slepeckou hůl...
S nepřítomným výrazem vytrháváme elektrický kabel od počítače ze zdi, uděláme na něm efektní uzel a zamíříme do kanceláře za slečnou sekretářkou. Dneska nebude mít klidné spaní...

pondělí, ledna 26, 2009

Auto trouble

Určitě to znáte taky. Když už se má něco podělat, tak se to posere pořádně.

Není to tak dlouho, co mi při parkování u supermarketu prostě upadnul přední spodní nárazník. Ani se mu nedivím, ve Volkswagenu vymysleli opravdu geniální způsob uchycení, ten těžkej kus plastu je na karoserii prostě naraženej. Žádný šrouby, důkladné uchycení... nic. Samozřejmě jsem ho přejel a rozlomil na tři části. Mno, takže cesta do !autorizovaného! servisu, novej nárazníček za pár tisíc, mechanik se dušoval, jóó pane, teď už vám to neupadne ani omylem, když to přiděláme my, tak to drží!!

Dneska ráno si to svištím do práce, v asi 110km/h rána jako prase, auto naskočilo tak, že jsem měl nejdřív pocit jako bych nouzově přistával s B-50 ve vietnamské džungli. Po zastavení přišel pocit číslo dvě a sice, že jsem určitě přejel nějakýho ožralce válejícího se na silnici. Už jsem se viděl v televizi Nova, jak mě vedou v poutech, do toho tklivá hudba a střih na zmasakrované tělo, od něhož vede nepřehlédnutelná krvavá stopa k mému autu a dojímavý komentář: zde skončil život tatínek malinké Haničky Ščudlové, a to když opatrně přecházel silnici a byl brutálně a nelítostně usmrcen právě projíždějícím silničním pirátem - určitě za to může Internet, protože videí s rychlou jízdou tam jde najít desítky až stovky.

No vzal jsem svítilnu, kterou sebou naštěstí vozím, vak na mrtvoly (člověk nikdy neví, že), a vydal se ohledat místo činu. Jo, ležel tam, asi 40 metrů od auta, ne na tři, ale asi 150 kousků. Můj téměř nový nárazník. Sesbíral jsem důkazní materiál, elegantně se při tom vyhnul téměř jisté srážce s projíždějícím autobusem a pokračoval dál v náladě, kterou by mi mohl závidět i Herman Gőring. Už se těším na toho mechanika v servisu. Jestli nebude dostatečně úslužný, dostane můj milovaný vak trošku plnější tvary.

No a pointa dnešní road historky? Když jsem přijel do práce, zjistil jsem, že mi nesvítí pravé přední světlo. Když se má něco posrat...

čtvrtek, ledna 22, 2009

Dokonalý photoshop

Pokud potřebujete zupa, dupa screenshoty obrazovky, které vypadají, jako že je profesionální grafik proháněl desítky minut ve photoshopu, objevil jsem řešení, které zabere asi vteřinu času. Stačí Total Commanderem kopírovat několik stovek MB/s a přepnout se na Outlook 2007.

Výsledek zaručen!

středa, ledna 21, 2009

Dvoufázový...

Ne, dneska to opravdu nebude naučná přednáška o využití a úspoře elektřiny, či jak připojit vlastní cirkulárku na sousedovic zahradní světýlko vzájemným zkombinováním jednofázového vodiče do třífázového.

Díky zajímavé, a ano celkem nezvyklé, pracovní příležitosti jsem byl nucen zásadně a důsledně otestovat, co mé tělo po 30 ujetých rocích ještě vydrží. Každý odborník vám dneska řekne, že přiměřený a nepřerušovaný spánek jsou základní atributy pro spokojený život a přiměřený pracovní výkon. Nikdy jsem neměl problémy se spánkem a situace, kdy bych nemohl usnout nebo se převaloval, bych klidně spočítal na prstech jedné ruky. Ovšem znám dost hrůzostrašných historek od na první pohled zoufalých lidí, osobně jim říkám violeti. Když vstoupí do místnosti, máte pocit, že všechno najednou získalo lehce fialový nádech, ano mohutné kruhy pod očima jsou jejich cejchem. Věčně nedospalí a přitom neschopní usnout a pořádně se vyspat.

Proto jsem pochopitelně mohutně řešil, zda kvůli práci, která je tedy ve skutečnosti hlavně ukrutná zábava, zásadně na několik měsíců změnit své spací návyky. Až donedávna jsem byl zvyklý spát jako většina normálních lidí, tedy zalehnout někdy o půlnoci a kolem šesté ráno vyrazit do práce. No dobře, znám hodně lidí co vstává a chodí spát daleko později, ale to je jen detail. A co tedy už přes dvacet dní podstupuji a co to vlastně je ten dvoufázový spánek?

Jednoduše řečeno, spánek rozdělený do dvou časových období. Ona práce má totiž jedno úskalí, musí se vykonávat v noci, respektive od půlnoci do třetí hodiny ranní. A jelikož spát zbylé tři hodiny denně by bylo opravdu málo, je potřeba to nahradit někdy v průběhu dne.
TAKŽE:
dopoledne a odpoledne do cca 16:00 jsem jako vždy ve své normální práci. Asi od 17:00 jdu spát a vstávám někdy kolem 21:00, no spíš 22:00, komu by se chtělo z vyhřáté postele, když nemusí. Od půlnoci do tří další práce a znova do postele, pospat si zbylé tři hodinky.

Zásadní otázka zní: stala se ze mně pochodující troska a na ulici přede mnou lidi prchají se zoufalými výkřiky zombie, zombie? Kupodivu ne, až se tomu sám divím, tento režim mi velmi vyhovuje. Mám pocit, že jsem vyspalejší, odpočatější a lépe se mi pracuje. Podobně bych to měl praktikovat ještě přes dva měsíce, tak jsem zvědav, zda mi současný optimismus vydrží :o).

PS.: Pokud si po přečtení výše napsaného myslíte, že můžete klidně a bez následků něco podobného vyzkoušet, jste na velkém omylu. Každý člověk může reagovat jinak a tak můžete po pár dnech skončit třeba v Bohnicích nebo si přinejmenším rozhodit spánkový režim a stát se violetim. No já vás varoval... ;o)