středa, ledna 21, 2009

Dvoufázový...

Ne, dneska to opravdu nebude naučná přednáška o využití a úspoře elektřiny, či jak připojit vlastní cirkulárku na sousedovic zahradní světýlko vzájemným zkombinováním jednofázového vodiče do třífázového.

Díky zajímavé, a ano celkem nezvyklé, pracovní příležitosti jsem byl nucen zásadně a důsledně otestovat, co mé tělo po 30 ujetých rocích ještě vydrží. Každý odborník vám dneska řekne, že přiměřený a nepřerušovaný spánek jsou základní atributy pro spokojený život a přiměřený pracovní výkon. Nikdy jsem neměl problémy se spánkem a situace, kdy bych nemohl usnout nebo se převaloval, bych klidně spočítal na prstech jedné ruky. Ovšem znám dost hrůzostrašných historek od na první pohled zoufalých lidí, osobně jim říkám violeti. Když vstoupí do místnosti, máte pocit, že všechno najednou získalo lehce fialový nádech, ano mohutné kruhy pod očima jsou jejich cejchem. Věčně nedospalí a přitom neschopní usnout a pořádně se vyspat.

Proto jsem pochopitelně mohutně řešil, zda kvůli práci, která je tedy ve skutečnosti hlavně ukrutná zábava, zásadně na několik měsíců změnit své spací návyky. Až donedávna jsem byl zvyklý spát jako většina normálních lidí, tedy zalehnout někdy o půlnoci a kolem šesté ráno vyrazit do práce. No dobře, znám hodně lidí co vstává a chodí spát daleko později, ale to je jen detail. A co tedy už přes dvacet dní podstupuji a co to vlastně je ten dvoufázový spánek?

Jednoduše řečeno, spánek rozdělený do dvou časových období. Ona práce má totiž jedno úskalí, musí se vykonávat v noci, respektive od půlnoci do třetí hodiny ranní. A jelikož spát zbylé tři hodiny denně by bylo opravdu málo, je potřeba to nahradit někdy v průběhu dne.
TAKŽE:
dopoledne a odpoledne do cca 16:00 jsem jako vždy ve své normální práci. Asi od 17:00 jdu spát a vstávám někdy kolem 21:00, no spíš 22:00, komu by se chtělo z vyhřáté postele, když nemusí. Od půlnoci do tří další práce a znova do postele, pospat si zbylé tři hodinky.

Zásadní otázka zní: stala se ze mně pochodující troska a na ulici přede mnou lidi prchají se zoufalými výkřiky zombie, zombie? Kupodivu ne, až se tomu sám divím, tento režim mi velmi vyhovuje. Mám pocit, že jsem vyspalejší, odpočatější a lépe se mi pracuje. Podobně bych to měl praktikovat ještě přes dva měsíce, tak jsem zvědav, zda mi současný optimismus vydrží :o).

PS.: Pokud si po přečtení výše napsaného myslíte, že můžete klidně a bez následků něco podobného vyzkoušet, jste na velkém omylu. Každý člověk může reagovat jinak a tak můžete po pár dnech skončit třeba v Bohnicích nebo si přinejmenším rozhodit spánkový režim a stát se violetim. No já vás varoval... ;o)

Žádné komentáře: