Není to tak dlouho, co mi při parkování u supermarketu prostě upadnul přední spodní nárazník. Ani se mu nedivím, ve Volkswagenu vymysleli opravdu geniální způsob uchycení, ten těžkej kus plastu je na karoserii prostě naraženej. Žádný šrouby, důkladné uchycení... nic. Samozřejmě jsem ho přejel a rozlomil na tři části. Mno, takže cesta do !autorizovaného! servisu, novej nárazníček za pár tisíc, mechanik se dušoval, jóó pane, teď už vám to neupadne ani omylem, když to přiděláme my, tak to drží!!
Dneska ráno si to svištím do práce, v asi 110km/h rána jako prase, auto naskočilo tak, že jsem měl nejdřív pocit jako bych nouzově přistával s B-50 ve vietnamské džungli. Po zastavení přišel pocit číslo dvě a sice, že jsem určitě přejel nějakýho ožralce válejícího se na silnici. Už jsem se viděl v televizi Nova, jak mě vedou v poutech, do toho tklivá hudba a střih na zmasakrované tělo, od něhož vede nepřehlédnutelná krvavá stopa k mému autu a dojímavý komentář: zde skončil život tatínek malinké Haničky Ščudlové, a to když opatrně přecházel silnici a byl brutálně a nelítostně usmrcen právě projíždějícím silničním pirátem - určitě za to může Internet, protože videí s rychlou jízdou tam jde najít desítky až stovky.
No vzal jsem svítilnu, kterou sebou naštěstí vozím, vak na mrtvoly (člověk nikdy neví, že), a vydal se ohledat místo činu. Jo, ležel tam, asi 40 metrů od auta, ne na tři, ale asi 150 kousků. Můj téměř nový nárazník. Sesbíral jsem důkazní materiál, elegantně se při tom vyhnul téměř jisté srážce s projíždějícím autobusem a pokračoval dál v náladě, kterou by mi mohl závidět i Herman Gőring. Už se těším na toho mechanika v servisu. Jestli nebude dostatečně úslužný, dostane můj milovaný vak trošku plnější tvary.
No a pointa dnešní road historky? Když jsem přijel do práce, zjistil jsem, že mi nesvítí pravé přední světlo. Když se má něco posrat...
Žádné komentáře:
Okomentovat