Potíže s Mall.cz

Mall.cz měl před několika měsíci nemalé problémy. Přecházel kompletně na nový informační systém - SAP a jako člověk, který zažil opak (tedy místo SAPu nahazoval jiný systém) vím, jaká hrůza to je.

Mají teď obrovské sklady - což je nemalá výhoda. Dokážou udržet cenu docela nízko - super, každý rád pořídí věci levně. Garantují, že zboží dodají do druhého dne, jinak vám dají slevu 500,- na další nákup. Hmm, tenhle přístup beru, takže proč nenakoupit právě u nich. Zkusil jsem to.

Tenhle článek nemá Mall.cz pohanět. Nechci jim ani ublížit. Jen doufám, že si ho někdo z Mall.cz přečte a uvedené věci změní. A pokud si ho přečte jejich budoucí zákazník? Alespoň se vyvaruje možných problémů.

Objednával jsem troje zboží, celkem za přibližně 3 tisíce. Naházel je do košíku, přešel k platebním podmínkám a byl velmi mile překvapen. Můžu zaplatit kartou on-line, no paráda. Vyplním na webu 3D Secure platební údaje, potvrdím, jsem přesměrován zpět na web Mall.cz a stane se asi to nejhorší co mohlo. Dostanu nic neříkající hlášku o vnitřní chybě serveru, no děkuju pěkně.

A teď babo raď. Odešla platba, nebo neodešla? Mám to zkusit poslat znovu? Nepošlu pak peníze 2x?

Jelikož to bylo večer, nechal jsem vyřešení na ráno. To jsem vlezl na web do objednávky a viděl, že zboží tedy zaplaceno není. No zkusil jsem to poslat znovu. Kliknu, jak radí nápověda, na ikonu platební karty a ... nic. Nic se neděje, platba kartou tedy neproběhne.

Protože chci mít věci už druhý den u sebe, píšu e-mail na podporu. Popisuji problém, a žádám, ať změní na platební podmínky na platbu při převzetí.

Po 6 hodinách od odeslání e-mailu žádná reakce. To zase chápu, pokud mají hodně zákazníků, neřeší asi všechno bleskově. Takže volám na infolinku. Popisuji opět problém, operátorka - naprosto nezaskočena tím, že díky chybě na jejich serveru nejde platit kartou - chladně mění dodací podmínky, vše trvalo ani ne minutu. Teď už jen doufám, že zboží druhý den dorazí - bylo kolem 14:00.

Připomínám, objednával jsem tři různé věci. Večer dorazila sms - zboží bylo předáno dopravci. Supeer, otevírám e-mail s podrobnostmi a studená sprcha - vaše jedna položka byla expedována. Nic o tom, kdy a zda ty ostatní. Protože jsem byl zrovna mimo počítač, tak ještě z mobilu lezu na web obchodu. "Sakra, ty ostatní dvě věci byly poslední kusy na skladě, jestli na ně budu muset čekat týden, tak mě šlehne."

Koukám na objednávku. Položky č. 1, č. 2, č. 3 byly expedovány. Cinkne nový e-mail - položka číslo dvě byla expedována. Za pět minut další e-mail. Položka č. 3 byla expedována. CO TO JAKO MÁ BÝT. Chci vědět, že moje zboží odešlo a nějaká položka už nebyla skladem! Nechci objednat 10 věcí a dostat pak během hodiny 10 e-mailů. Navíc, když na stránkách už je vidět, co všechno odešlo a co ne. Tuhle hru si klidně hrajte se svými dodavateli, ne se zákazníkem.

Výsledek? Zboží dostanu, jak jsem si přál. Ale strávil jsem tím daleko víc času, než jsem chtěl. Chci si pohodlně objednat (splněno), klidně hned zaplatit a nehledat pak drobný pro pošťačku (neplněno) a hlavně už se o nic nestarat (nesplněno) a jen být informován, že objednávka - ne položka po položce už byla expedována.

Pořád je co měnit k lepšímu... pořád.

UPDATE 4.10.2010:
Po uveřejnění problému na twitteru se zodpovědní lidé z Mall.cz okamžitě začali o problém zajímat a dokonce ho snad už i vyřešili. Palec nahoru, takhle se to má dělat :o)

Původně jsem si říkal, že u nich dlouho nic nekoupím. Tím, že nestrkají hlavu do písku, ale reagují, snaží se problémy promptně řešit a vědí jak fungují sociální sítě a twitter, si mě znovu získali zpět.

Návod (manuál) v češtině pro hodinky Casio WVQ550

Koupíte si hodinky, které mají čas řízený rádiem a myslíte, že máte na roky vystaráno?

Myslel jsem si to taky, ale pak přijde nutná výměna baterie a vy zjistíte, že pokud na hodinkách nenastavíte časovou zónu, nic se neděje a hodinky si sami čas neseřídí.

Inu, uděláte to podle anglického návodu a ono to zase nefunguje.

Pokud tedy budete potřebovat laborovat, co všechno je nutné na hodinkách nastavit, dal jsem si tu práci a našel a oskenoval návod v češtině. Ten má své mouchy, protože v něm chybí důležité obrázky (která jsou tlačítka A, B, C), takže současně přikládám i návod v angličtině, vše uložené na Google Docs jako PDF soubory nebo jako jeden archív, kde je současně česká i anglická verze návodu.

Návod v češtině ve formátu PDF
Návod v angličtině ve formátu PDF
Archív obsahující oba návody

BTW: Pokud Vám nebudou chtít hodinky ani po několika dnech přijímat radio signál, zkuste následující postup, u mě fungoval:

1) Nastavte ručičky do základní polohy (str. 7 v českém návodě)
2) Zadejte časovou zónu (str. 2), pozn. Režim "Měření času" je v aglickém definován jako Timekeeping Mode - v hodinkách jako HT - neplést se Stopwatch Mode.
3) Udělejte manuální příjem signálu, přesně podle návodu (str. 3)

Restaurace Eden

Příjemná nekuřácká restaurace, která je trochu dál od centra, ale rozhodně by neměla ujít vaší pozornosti. Rodiče možná bude taky zajímat, že nabízí i dětský koutek, kam je možno odložit neposedné ratolesti.

Ale teď už k jídle.

Steak s omáčkou Quattro Formaggio

Pro mě rozhodně velké překvapení. Steak z vepřového byl pořádně silný a skvěle udělaný. Maso měkké, ale při své tloušťce kladlo při žvýkání příjemný odpor. Steak byl přitom ještě naložen v pepři a proužky prozrazovaly, že byl udělán na grilu a ne na obyčejné pánvi.

Bomba pak byla sýrová omáčka, která do kombinace s pepřem skvěle zapadla. Výborně osmažené půlky žampionů jen dokreslily skvěle upravené jídlo.

Byl jsem tak nedočkavý, že jsem nejdříve pořádně zařízl a pak až si vzpomněl na focení :o). A poslední překvapení? Cena jen 110,- Kč, za podobné jídlo bych dal rozhodně i více a už teď se v brzké době chystáme na "opáčko".

Pitivo: Plzeň 12° nemůže zklamat.

Obsluha: mladý číšník, ale velmi příjemný

Hodnocení: 10/10 - náhodný výběr jídla, velké překvapení, naprostá spokojenost.

Palačinka s ovocem

Jelikož jsem každým coulem na sladké, tentokrát jsem zvolila sladké jídlo.

I když jsem v prvních chvílích záviděla příteli ten steak, po sléze po ochutnání prvního kousku mě bylo jasné, že to chyba nebyla.

Myslím, že všeobecně naše restaurace, alespoň ty v Boskovicích, na sladká jídla trochu pozapomínají. Obvykle je na výběr nějaká ta palačinka s marmeládou a ovocem ledabyle pohozeným uvnitř nebo se zmrzlinou, která mě po hodinové vycházce v mrazivém počasí zrovna nepřišla jako nejlepší volba.

Právě proto jsem byla příjemně překvapená nabídkou palačinky s horkým povidlím, smetanou a broskvemi. Chuť palačinky jako samotné byla střídmě sladká, chutná v kombinaci s výraznou chutí povidel, které byly ohřáté. Co jsem trochu nechápala, byly broskve. Přece jen kombinace broskví a povidel ze švestek není zcela podle mých představ. Ale kupodivu v kombinaci se smetanou to nebylo vůbec špatné.

Hodnocení 9/10 – Ty broskve bych nahradila jiným ovocem nebo i klidně vynechala, ale rozhodně stojí za vyzkoušení

Pizzeria Venezia poprvé

Jak jsem slíbil, tak také činím, jsou zde první food dojmy. Hned ale musím upozornit, nečekejte žádnou důkladnou recenzi. Budou to pouze krátké poznámky, doplněné fotografií. U nich vás zároveň poprosím o shovívavost, osvětlení v mnohých restauracích bývá často romantické, tudíž světelné podmínky pro focení mizerné. Jídla budu hodnotit společně s přítelkyní, každý okomentujeme to svoje :o).

A začneme rovnou u restaurace, která patří naším nejoblíbenějším. Ještě před pár měsíci by se dalo hovořit o "nouzovce", kde člověk nečekal nic světoborného, ale mezitím došlo k úžasnému zlepšení. Možná došlo ke změně kuchaře, kdoví...

Pizza Venezia

Já si dal pizzu, která nesla přímo jméno restaurace, mělo tedy jít o majstrštyk.

Konečný výsledek bohužel pokazilo větší množství kapie, kterou kuchař bůhví proč na pizzu nasypal ve větším, než menší množství. V jídelním lístku o ní přitom není ani slovo. Těsto mohlo být o něco tenčí a propečenější.

Chuťově byla ovšem Venezia výborná, kuřecí maso měkoučké a dobře ochucené.

Pitivo - já si dal samozřejmě pivko. Točený Bernard 12° bez chyby.

Hodnocení 8/10 - příště si ji kvůli paprice ale už nedám, méně je někdy více...

Pizza Quattro Formaggio

Přítelkyně sáhla po své nejoblíbenější pizze za čtyř druhů sýra.

A přítelkyně hodnotí takto:

Měla jsem možnost ochutnat tuhle pizzu mnohokrát od různých kuchařů a zde je její chuť skutečně taková, jaká by měla být. Jednotlivé sýry překrývající se v různých částech pizzy se chuťově naprosto snoubí a jediné, co bych vytkla pro tentokrát je to, že kuchař udělal příliš kořeněné pelati  (rajčatová směs), které pizze dávalo stále jemný nádech jedné chuti. 

Hodnocení 9/10 - bod dolů za kořeněné pelati, jinak výborná a mohu doporučit.

Zmíněná návštěva se udála asi před 14 dny. Od té doby jsme pizzerii navštívili ještě jednou. Bohužel došla baterie v telefonu, takže jsme nemohli tentokrát nic vyfotil, takže hodnocení jen velmi telegraficky.

Vepřové řízečky

Nemaje tentokrát chuť na pizzu, sáhl jsem po osvědčeném jídle - řízku. Dostal jsem 5 kousků menších řízečků, ve finále šlo ovšem o pořádnou porci masa. K tomu dobře ochucený salát, není třeba objednávat zvlášť, dostanete ho přímo na talíř k řízečkům. Maso krásně měkké, dobře upečené.

Hodnocení 9,5/10 - pro naprostou spokojenost tomu něco chybělo, rozhodně ale neuděláte chybu (v jídelním lístku jde o položku č. 088)

Pizza Salami

Při neplánované nedělní návštěvě oblíbené pizzerie jsem udělala změnu ve výběru jídla.

Hned na mě napadá slovo dokonalost. Méně znamená více v jídle platí dvojnásob. Pelati, sýr a výrazný salám je klasická, ale přesto skvělá kombinace. Navíc výborné těsto, které bylo nadýchané, přitom tenoučké, zajistilo chuť ingrediencí více než intenzivní.

Hodnocení 10/10 – nemám co vytknout, vřele doporučuji

Jedeme dál...

Co opravdu nesnáším, je čtení omluv, pokud někdo dlouho nepíše na blog. Takže skutečně jen velmi krátce:

Jelikož to tu už řadu měsíců tleje neaktivitou a stále nemám náladu ani chuť nějak výrazněji blogovat (čti psát zadarmo bez honoráře :o) jako dřív, rozhodl jsem se alespoň změnit (rozšířit) zaměření blogu.

Budu zde nyní uveřejňovat i fotky jídel z občasných návštěv restaurací a podobných zařízení, samozřejmě s vysvětlujícím krátkým popisem. Najít dneska dobrou restauraci, kde by stabilně kvalitně a chutně vařili, bývá nemalým oříškem.

I kdyby se jen jeden človíček díky mému doporučení dobře najedl, budu spokojen. Třeba i vy budete někdy naším krásným městem Boskovice projíždět ;o)

Xindl X - Návod ke čtení manuálu

Není to tak dlouho, co jsem se tady rozplýval nad skvělým songem Anděl. Samozřejmě mi to nedalo a protože to v České republice není nelegální (mrk), neodolal jsem a stáhl jsem si celé album. Najít ho na internetu je otázka několika vteřin, odkazů třeba na Rapidshare je celá kopa. Jenže!

Je to opravdu už dlouhá doba, kdy by mě nějaká česká hudba vzala takovým způsobem. Zřejmě je to tím, že zpěvák Ondřej Ládek není nějaká vyhypovaná star, ale je to mimo jiné i scénárista a zkrátka se okamžitě pozná člověk, který umí vzít, obrazně řečeno, za písmeno. Takže nejen, že se to velmi dobře poslouchá a text o něčem je, ale ta krásná hra ze slovy, která do sebe krásně zapadá a přitom o něčem vypovídá - to je jednoduše ten svěží vítr, nebo spíš vichr, který tady tak neskutečně dlouho chyběl.

Takže jsem neváhal a po snad deseti letech si zase koupil hudební CD. A pokud nemáte skutečně moooc hluboko do kapsy a album se vám bude líbit, udělejte to taky. Chcete přece dát autorovi vědět, že si jeho práce vážíte a někdy v budoucnu se taky chcete dočkat alba dalšího.

A kde kupovat?

On-line třeba na i-legalne.cz za 199,-

A pokud máte rádi v rukách placku, můžete zkusit třeba Bontonland za 232,-

Perla v podání CzechComputer.cz

Xindl X - Anděl + kompletní text

Netuším, jak stará je tahle skladba, ale je neuvěřitelně chytlavá a má překvapivě vychytaný a dobře napsaný text.


Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Svět je pochybný místo a je snadný se v něm ztratit
Obzvlášť pro ty, co něvěděj, komu za ochranu platit
S tebou je to jiný – ty máš mě
A já ti řeknu, vo co tady jde
Poslali mě shora, abych ti dal do života radu
Jasně, že ne zadáčo, ty káčo, to myslíš, že kradu
Tak cáluj a neřikej, žes žádnou pomoc nechtěla
To se přece nedělá, držet si vod těla svýho strážnýho anděla
Vždyť já vim, co je v nebi in
Já znám číslo na boha, znám i jeho pin
Když chceš v nebi uspět, řeknu ti s kým chrápat
A co se stvoření světa týče, čí si myslíš, že to byl nápad
Jó, mě je prostě dobrý znát
Tak mě holka nechtěj štvát a nezkoušej si ztěžovat
Tobě zřejmě ještě nedošlo, jak je to s tebou vážný
Když jsem zrovna já tvůj anděl strážný

Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Jsi holka divoká a padla jsi mi do voka
A orgasmy předstíráš, že bys měla dostat cenu Alfréda Radoka
A ne za vedlejší roli
Když jde o akt pohlavní, jsou tu jenom role hlavní
Takovýmu éru jako ty
Můžu zařídit kariéru, když nebude dělat drahoty
Jasně že to bude něco stát
Ale můžem se dohodnout i jinak, když mi bude stát
Cože? Jaká morálka? Tohle je normálka
I anděl potřebuje prachy na kafe a cigárka
A ňáký to povyražení
Protože v nebi ho moc není
Možná, že vážně není v mý pravomoci
Na svý klientky uplatňovat právo první noci
Já chci jen to co všichni andělové
Give me some love a dej mi ňáký love

Jsem anděl, co tě dostal na povel
Ale mám-li tě vzít do nebe
Chci z toho něco pro sebe
Mám rád řeč těl a v kapse lubrikační gel
Tak mi namaž perutě
A já do nebe vemu tě

Instalace Google Desktop v 64bit Windows Vista + XP

Google Desktop je šikovná aplikace, jejíž hlavní úlohou je především lokání hledání v počítači, či síti - zkrátka takový váš osobní interní Google u vás doma. Hledání integrované ve Windows většinou nestojí za nic, respektive než to něco najde, stihl by člověk upéct čtyřpatrový svatební dort.

Jenomže, při instalaci Desktop aplikace na 64bit systémech narazíte na fakt, že instalace není možná, údajně.


Řešení je ovšem velice jednoduché. Stačí instalační soubor spustit s příkazem /force. Poté instalace proběhne naprosto bez problému, a i fungování samotného programu je bezchybné.


Rychlému hledání ZDAR!

Jak nainstalovat Windows Live + Messenger ve firemních sítích s proxy serverem

Na podobný problém spousta uživatelů zřejmě nikdy nenarazí. Proxi server totiž bývá ve většině případů především firemní záležitostí, kde je pro připojení 10+ počítačů ideálním řešením.

Připojení skrze proxinu sebou ovšem kromě značných výhod, které využijí především správci sítí, kteří tak mohou naprosto jednoduše a se 100% účinností zamezit všem uživatelům k přístupu na torrenty, hraní počítačových her, či uploadu větších souborů. Jenomže! Některé programy, které byste si pak sami, jako správci sítě rádi nainstalovali, se vám zkrátka nepodaří na internet připojit. Většinou jde pak pochopitelně o prográmky, které normální uživatel v rámci své běžné práce nikdy nebude potřebovat.

Proto mě hodně překvapilo, když jsem na takovou hradbu narazil při instalaci Windows Live - obsahuje Messenger (v rámci firemní komunikace hojně využívaný), Writer, Fotogalerii, Mail atd. Instalaci těchto doplňků Microsoft nabízí prostřednictvím jednoho instalátoru, který po spuštění provede test systému, již nainstalované programy aktualizuje, další je možné zvolit k nainstalování. Jenže - tento instalátor (WLinstaler.exe ; WLsetup-custom.exe) neumí projít přes Proxi!

Už se mi zdálo, že jde o neřešitelný problém. Potřeboval jsem hlavně Messenger 2009 a tady nepomáhalo ani najít na stránkách MS samostatný instalátor, který snad jedině pro Messenger existuje, ovšem jeho instalace se mi nikdy nezdařila - vždy se mu nelíbilo, že je předchozí verze Messengeru již nainstalována. A schválně zkuste tu předchozí odinstalovat :-(.

Na řešení jsem přišel v podstatě náhodou. Při instalaci doplňku Workspace Live, se mi totiž stáhnul úplně jiný instalátor - wlsetup-web.exe. A ten už nemá s proxi serverem nejmenší problém a stáhne a nainstaluje všechny aplikace Windows Live.

A jak se k souborům dostat? Microsoft zvolil poměrně nešikovné řešení. Na stránce download.live.com stačí stornovat první stahování a pokud klepnete na políčko ZNOVU, nabídne vám úplně jiný instalátor. Tímto způsobem se po cca 4 zrušených stahováních nakonec dostanete i k plnohodnotnému instalátoru wlsetup-all.exe, který má 126MB a už přímo v sobě obsahuje balíček všech programů.

Méně a přehledněji mnohdy znamená více...

btw. Když už jsem narazil na Workspace. Je to poměrně zajímavé řešení, prozatím v betaverzi, které umožňuje ukládat soubory přímo z desktopu (Word, Excel) na webové úložiště Windows Live a zase je z těchto aplikací otevírat, aniž byste museli otevírat prohlížeč a soubory stahovat. Největší využití mě napadá zase u firemních klientů, na souboru který takto uložím v práci, mohu pohodlně pracovat doma, aniž bych ho musel manuálně uploadovat na web (a stahovat) či nahrávat na flashku apod. Jenže, opět! Ačkoliv se Word k serveru Workspace připojí, a zobrazí přímo v aplikaci vytvořené webové složky, otevírat či ukládat soubory přímo z on-line prostoru už nedokáže.

Jan přehrát všechny video formáty na Xbox360?

Xbox360 je výborná herní konzole, na které je ovšem možno provádět i jiné věci, než jen si hrát. Můžete konzoli spojit se svým domácím počítačem skrze Windows Media Center a na Xboxu si pak prohlížet fotky, přehrávat mp3 soubory a filmy. Jenže u filmů to má jeden podstatný háček, přehrát vám půjdou jen videa, která jsou ve windows media video (.wmv) formátu. Na všechno ostatní si můžete nechat zajít chuť.

Naštěstí existuje řešení a to dokonce naprosto vynikající řešení. Je jím TVersity Media Server, jednou z jeho funkcí je právě úprava videa tak, aby ho bylo možné přehrát na Xboxu360. Takže jak to všechno funguje?

Samozřejmě si musíte stáhnout samotný program, který je stále ve vývoji a je ve fázi Release Candidat 7 a jeho použití je zdarma. Na to, že je to freeware ovšem funguje bez sebemenších problémů a ani jednou se mi nestalo, že by program spadl, či prováděl něco co neměl. Minimální požadavky pro spuštění jsou celkem mírné, takže je možné říct, že půjde provozovat na každém domácím počítači. Možná budete potřebovat doinstalovat nějaké kodeky, které jsou na stránce uvedeny, já na svém počítači s nainstalovanými běžnými kodeky nemusel doinstalovávat nic.

Samotné použití programu je velmi jednoduché. Nejdříve je potřeba připojit k programu vaši konzoli, což pokud jste předtím měli Xbox připojen přes Media Center, je otázka několika vteřin. Poté už jen stačí v TVensity nadefinovat adresáře, ve kterých máte videa a která budete chtít na Xboxu přehrávat. A to je vše. Jednodušší už to opravdu být nemůže.

Teď pozor! Vaše nasdílená videa ovšem nenajdete přes Media Center, ten není nutné na Xboxu vůbec spouštět, ale musíte zabrousit do MY XBOX\VIDEO LIBRARY. Tam se stačí proklikat adresáři až k požadovanému videu, které dříve nešlo spustit. TVensity funguje tak, že ono video vlastně převádí v počítači do formátu, který je pro Xbox čitelný. To dělá tzv. on-the-fly, tedy "za letu" a opravdu se nedočkáte nějakých prostojů. Video se po kliknutí na Play začne přehrávat během jedné vteřiny, tedy žádné čekání opravdu nehrozí. Stejně tak po celou dobu jsem nezaznamenal nějaké výpadky či trhání videa. Zkoušel jsem tímto způsobem přehrávat i DVD uložené na disku a vše probíhalo bez sebemenších problémů. Počítač, na kterém jsem toto prováděl sice není žádné ořezávátko, 4-jádrový procesor na 3GHz + 4GB paměti, ale v podstatě se ani trošku nezapotil. Při přehrávání videí je vytížení procesoru mezi 10-20% a z paměti si program zhltne jen nějakých 50MB.

Samozřejmě nějaké nedostatky se taky najdou. Když už jsme u toho DVD, jeho přehrání je velmi komplikované. TVensity nenačte celý disk, ale je schopen jen přehrát jednotlivé soubory. Dalším nedostatkem je skutečnost, že pokud přidáte do svých sdílených adresářů nová videa, musíte je v TVersity manuálně znovu nasdílet, aby jste na nově přidaný obsah viděli. Media Server si dělá jen tzv. otisk souborů, neprohlíží váš disk tedy on-line. A hlavním problémem samozřejmě zůstávájí titulky, které na Xboxu prostě nespustíte ani omylem, protože je konzole nepodporuje. Škoda, velká škoda.

Pokud potřebujete či chcete přehrávat na své LCD televizi jakákoliv videa přímo z počítače pomocí konzole Xbox360, je TVensity vynikající volbou, která vás nemůže zklamat. Rozhodně můžu jen doporučit, přičemž program samotný zvládá daleko více funkcí, než jsme si dnes představili. Prostor k testování je tedy otevřený ;o).

Nakupni-dum.cz - pozor na podvodníky!

Koncem minulého roku, týden před vánoci, jsem z Nákupního domu.cz objednal ještě posledních pár dárků - pěkné hračky pro synovce. Přijít do vánoc měly v pohodě, ostatně jsem schválně vybral zboží skladem a ostatní on-line obchody slibovaly bezproblémové doručení zboží do vánoc ještě o den později.

Dárky ale bohužel do 24.12. nedorazily, ale protože byly tzv. nad plán, zase tolik to nemrzelo. Pustil jsem to z hlavy s tím, že prostě přijdou začátkem ledna. Až tento týden jsem si na ně zase vzpomněl a napsal milým prodejcům, kdy a zda vůbec můžu jejich doručení očekávat. Nyní je to od odeslání e-mailu 48 hodin a stále marně čekám na odpověď, které se zřejmě už nikdy nedočkám.

Nákupům z uvedeného e-shopu se proto zdaleka vyhněte a dejte o tom raději vědět i svým známým. Podvodníků a šejdířů je na internetu pořád více než dost.

Typologie lidí ve vlaku

Potkáte je všude, nejen ve vlaku a nejen ve všech ostatních dopravních prostředcích. Patří k určité vymezené skupině lidí, kteří se chovají stejně, oblékají se stejně atd. Takže dnes si pár takových skupinek představíme...

Hip-hňupeři

Rozpoznatelní na první pohled. Oblečení větší o tolik čísel, že by se z něho daly ušít cvičební úbory pro celou základní školu a ještě by zbylo. K tomu kšiltovka rovná tak, že si okamžitě vybavíte hodiny rýsování a ti největší frajeři pod ní mají ještě šátek. Jo a samozřejmě, kšiltovka musí být nakřivo, takže máte intenzivní pocit, že pod tím dotyčný skrývá nějaké opravdu ošklivé znetvoření. Pokud snad zaslechnete hovor podobně postižených, baví se většinou o tom, jak si dali nebo dají špeka a jaký to bylo po tom, co si dali špeka... Pokud do nich nedejbože vrazíte, můžete si být jistí, že z nich vypadne marihuana ve větším než malém množství. Nejhorší variantou je pak osluchátkovaný hňuper, nejlépe se špuntama za 53,50 i s daní, co si na maximální volume pouští poslední hity největšího frajera půl dolara, takže to slyší i hluchá stařenka sedící ob vagon a do toho se pohybuje způsobem, který by mu mohl závidět i 90 letý důchodce v posledním stádiu Parkinsona.

Fata Female

Pokud byste první skupinu nejraději přetáhli prknem s hřebíkem, to teď to bude jiné kafe. Ano, hovoříme o bohyních ženského pohlaví, které jsou v posledních měsících vidět na každém kroku. Poznávací znamení jsou vysoké kozačky na tak vysokém podpatku, že v první chvíli máte pocit, že se na vás řítí někdo na chůdách, ryfle obepnuté takovým způsobem, že oblékání neoprenu proti tomu musí být ta nejsnazší věc na světě a malá bundička s kožíškem vysoko do basu, aby byl pořádně vidět zadek. Ten je většinou takových rozměrů, že většina klisen by okamžitě vybledla závistí a schovala se hodně hluboko do nedalekého stohu. K tomu většinou patří ještě dokonale vyfoukané blonďaté (není podmínkou) vlasy, makeupu že by se z něho nalíčila půlka jižní Afriky a nehty takových rozměrů, že v první chvíli máte pocit, že se na vás chystá útočit minimálně Fredy Krueger. Když už nic jiného, je na podobnou skupinu opravdu hezký pohled, zvláště pokud něco podobného pronásledujete z malé vzdálenosti ze zadních pozic a nic vás neruší od nenuceného výhledu. Hororovou podskupinou Fata Female jsou pak čtyřiceti až padesátnice, které si snad myslí, že si podobným oblečkem vrátí dávno ztracené mládí. Zahlédnutí něčeho podobného se může vyrovnat jen útoku pořádně nasranýho 450 kilovýho aligátora.

VMK

Neboli Velmi Mladá Kurva. Véemkáčko je mlaďounká dívčina, co se oblíká jako ta nejhorší štětka z Perlovky. Věkem maximálně do 15 let, která strašně závidí svým 16-ti letým spolužačkám, jak jsou strašně cool, že si daly na diskošce dvě piva a pak se totálně vožralý nechaly vojet od nějakýho vobejdy na lavičce v parku. Obtáhlá křiklavá sukýnka, která je tak krátká, že hrozí pokud se VKM jen trošku předkloní, tak se jí vyhrne tak centimetr pod pupík. Pokud za ní nastupujete ve vlaku, hrozí že zahlédnete něco, čeho byste mohli do smrti litovat a co se vám bude každou noc vracet v těch nejhorších nočních můrách. K tomu samozřejmě patří nějaká ultra mikina nebo bundička, nejlíp s nápisem tak složitým, že jeho vyluštění by trvalo i těm nejlepším hieroglyfistům asi dvacet let. Když ji budete míjet, podívá se na vás pohledem drsným jak dva metry šmirgl papíru, ale nedejbože, abyste se na ni špatně podívali vy nebo jí řekli "ty krávo uhni". To se bude dvě noci třást a do postele si naskládá všech sto padesát méďů, které si sama nakoupila, aby se mohla před kamarádkama chlubit, kolika klukům už stihla dát kopačky.

Machny

Nejčastěji cestují ve dvou, sama by to totiž žádná z nich nezvládla. Poznáte je okamžitě. Oblečené tak, že by s fleku mohly dělat reklamu na vietnamskou tržnici, kde taky celý dopoledne nakupovaly, protože se nemohly rozhodnout, jestli vzít pantofle za 80,- nebo radši ty drahý za 95,-. Dalším zaručeným poznávacím znamením je napěchovaná igelitka s logem Lídl nebo Penny, kde se většinou schovává balení 40 rohlíků, protože byly zrovna ten den o 50 halířů levnější. Okamžitě po vstupu do vagonu pak všechno velmi hlasitě okomentují následujícím způsobem:

první: ježíš tady je zase zima, to asi začnou topit zase až v červenci...

druhá: jojo, to máš pravdu

Přičemž si obě sundají rukavice, kabát a svetr.

druhá: ježíš to je ale studený to sedadlo

první: jojo, to máš pravdu

první: ježíš, asi si dám tu pomazánku, ale je strašně nezdravá, ale zase strašně dobrá

druhá: jojo, to máš pravdu

A tak to pokračuje dalších 5 až 2000 minut, podle toho, za jak dlouho obě machny vystoupí.

Tatíci

Žalostná skupina chudáků, která se vyznačuje především naprostým odevzdáním se životu, od kterého se jim minimálně posledních deset let nedostalo ale naprosto nic. Doma mají většinou peklo, protože jejich "stará nebo mamina", jak jí mezi stejně postiženýma chudákama chlapácky říkají, jim nedovolí ani zblo. Vrchol luxusu pro ně představuje večer, kdy nejdřív potajmu vyluxují ledničku, pak si dají dvojitou večeři a rozvalí se na 5 a více hodin na gauč před televizi, kde sledují stále dokola sportovní výsledky a cítí se jako velcí pašáci, když se jim jednou týdně podaří trefit výsledek jednoho zápasu. Ale to samozřejmě až poté, co doma uklidí, umyjí nádobí, točitý schody a obě chodby. Pokud jim mamina navíc večer dovolí dát si s ní půlku piva, cítí se jako největší pašáci, kteří jí to zase pořádně nandali. Ve vlaku před chlapama samozřejmě dělají největší siláky, jak mamina držela hubu a krok, zatímco se celej večír nalívali slivovicou. Nejčastějším poznávacím znamením je břicho takových rozměrů, že i těhotný tuleň by jen smutně sklopil hlavu a odvalil se do léčebny pro anorektiky.

Na závěr jen dodán, že díky bohu za to, že 98% dalších lidí cestujících vlakem, jsou většinou naprosto normální, slušně vypadající a mindrákem či maloměštáctvým nepostižení lidé.

Ještě že tak...

Internet Explorer 8 RC1 - první dojmy

Dnes se na většině hlavních IT sajt objevila informace, že Microsoft vypustil novou testovací verzi Internet Exploreru 8, tzv. Release Candidate 1. Neodolal jsem a odhodlal jsem se tedy také vyzkoušet. Hlášky typu "téměř finální verze" mě zbavily mé obvyklé opatrnosti.

U většiny níže popsaných úkonů je naprosto jedno, jestli Microsoft vypustil IE8 v testovací verzi nebo jakoukoliv jinou finální verzi libovolného programu. Svědčí to ovšem zcela jasně o tom, že v MS musí vládnout opravdu hluboká krize, a že takhle by web přední softwarové společnosti rozhodně neměl vypadat.

btw. možná jste zaznamenali, že Microsoft má v úmyslu propustit kolem 5.000 zaměstnanců, především kvůli finanční krizi. Podle všeho to vypadá, že už jich propustil minimálně 50.000...

Protože:

Přihlásíme se na stránky Microsoftu, kde nás obrovská ikona láká k vyzkoušení IE8. Máme Visty, tak si klipneme na Windows Vista a jsme spokojení, jak to je všechno jednoduché a krásné.

Máme pocit, že dneska se všechno povede a až půjdeme domů, rozhodně se pěkně usmějeme na slečnu sekretářku, tedy pardon Office Manažerku...

Jenže následující stránka nevěstí nic dobrého. Nefungující odkaz, z hlavní strany, na produkt o kterém ten den všichni informují? Echt!

Jsme klidní, chvilku se proklikáváme stránkami MS, až narazíme na další pozitivní obr ikonu. Všímáme si hlášky "All systems and languages" a naše srdce zalévá pocit lásky a všeobjímající dobroty.

V následujícím okně si zvolíme jazyk češtinu, operační systém Windows Vista, stáhneme instalátor a...

Svět začíná mít šedé obrysy. Nejdřív proklejeme 64bit Visty takovým způsobem, že kolega, 120 kilový boxer s ustrašeným výrazem opustí místnost a kytka na okně okamžitě uschne.

Po několika minutách a neexistujících stránkách se konečně doklikáme na odkaz ke stažení 64bit verze IE8. Celý fígl je v tom, že 64bit verze je pouze anglická a ne česká. Mozek už nám vře tak, že z dávno vystydlého kafe na stole začne znova stoupat horká pára.

Konečně se TO nainstaluje a řekne si to o restart! Dole ve městě se naplno rozezní varovná siréna...

Šli jsme se mezitím projít a trochu se uklidnit. Na sekretářku jsme se podívali tak, že se pokusila schovat do šuplíku u stolu a povedlo se jí to...

Zjišťujeme, že testovací IE8 je pěkná kurwa, protože bez upozornění a natvrdo odinstaloval IE7. COŽE!!! Jak může testovací verze prachsprostě odebrat ze systému tu stabilní??

Roztřesenou rukou se zkusíme přihlásit do internetového bankovnictví KB, což se nám podaří. Malý plamének naděje se rozhoří v naší mysli, že by, přece jenom... Klikneme na seznam transakcí a civí na nás čistá prázdná stránka a dole hláška, jako že chyba 0x00xx897 (v překladu = ani já nevím co to je, polib si prdel).

Z posledních sil se přihlásíme do e-mailu. Proč Gmail v IE7 a Chrome vypadá takhle...

...a v IE8 takhle?

Vidíme rudě takovým způsobem, že by si i Predátor musel pořídít slepeckou hůl...

S nepřítomným výrazem vytrháváme elektrický kabel od počítače ze zdi, uděláme na něm efektní uzel a zamíříme do kanceláře za slečnou sekretářkou. Dneska nebude mít klidné spaní...

Auto trouble

Určitě to znáte taky. Když už se má něco podělat, tak se to posere pořádně.

Není to tak dlouho, co mi při parkování u supermarketu prostě upadnul přední spodní nárazník. Ani se mu nedivím, ve Volkswagenu vymysleli opravdu geniální způsob uchycení, ten těžkej kus plastu je na karoserii prostě naraženej. Žádný šrouby, důkladné uchycení... nic. Samozřejmě jsem ho přejel a rozlomil na tři části. Mno, takže cesta do !autorizovaného! servisu, novej nárazníček za pár tisíc, mechanik se dušoval, jóó pane, teď už vám to neupadne ani omylem, když to přiděláme my, tak to drží!!

Dneska ráno si to svištím do práce, v asi 110km/h rána jako prase, auto naskočilo tak, že jsem měl nejdřív pocit jako bych nouzově přistával s B-50 ve vietnamské džungli. Po zastavení přišel pocit číslo dvě a sice, že jsem určitě přejel nějakýho ožralce válejícího se na silnici. Už jsem se viděl v televizi Nova, jak mě vedou v poutech, do toho tklivá hudba a střih na zmasakrované tělo, od něhož vede nepřehlédnutelná krvavá stopa k mému autu a dojímavý komentář: zde skončil život tatínek malinké Haničky Ščudlové, a to když opatrně přecházel silnici a byl brutálně a nelítostně usmrcen právě projíždějícím silničním pirátem - určitě za to může Internet, protože videí s rychlou jízdou tam jde najít desítky až stovky.

No vzal jsem svítilnu, kterou sebou naštěstí vozím, vak na mrtvoly (člověk nikdy neví, že), a vydal se ohledat místo činu. Jo, ležel tam, asi 40 metrů od auta, ne na tři, ale asi 150 kousků. Můj téměř nový nárazník. Sesbíral jsem důkazní materiál, elegantně se při tom vyhnul téměř jisté srážce s projíždějícím autobusem a pokračoval dál v náladě, kterou by mi mohl závidět i Herman Gőring. Už se těším na toho mechanika v servisu. Jestli nebude dostatečně úslužný, dostane můj milovaný vak trošku plnější tvary.

No a pointa dnešní road historky? Když jsem přijel do práce, zjistil jsem, že mi nesvítí pravé přední světlo. Když se má něco posrat...

Dokonalý photoshop

Pokud potřebujete zupa, dupa screenshoty obrazovky, které vypadají, jako že je profesionální grafik proháněl desítky minut ve photoshopu, objevil jsem řešení, které zabere asi vteřinu času. Stačí Total Commanderem kopírovat několik stovek MB/s a přepnout se na Outlook 2007.

Výsledek zaručen!

Dvoufázový...

Ne, dneska to opravdu nebude naučná přednáška o využití a úspoře elektřiny, či jak připojit vlastní cirkulárku na sousedovic zahradní světýlko vzájemným zkombinováním jednofázového vodiče do třífázového.

Díky zajímavé, a ano celkem nezvyklé, pracovní příležitosti jsem byl nucen zásadně a důsledně otestovat, co mé tělo po 30 ujetých rocích ještě vydrží. Každý odborník vám dneska řekne, že přiměřený a nepřerušovaný spánek jsou základní atributy pro spokojený život a přiměřený pracovní výkon. Nikdy jsem neměl problémy se spánkem a situace, kdy bych nemohl usnout nebo se převaloval, bych klidně spočítal na prstech jedné ruky. Ovšem znám dost hrůzostrašných historek od na první pohled zoufalých lidí, osobně jim říkám violeti. Když vstoupí do místnosti, máte pocit, že všechno najednou získalo lehce fialový nádech, ano mohutné kruhy pod očima jsou jejich cejchem. Věčně nedospalí a přitom neschopní usnout a pořádně se vyspat.

Proto jsem pochopitelně mohutně řešil, zda kvůli práci, která je tedy ve skutečnosti hlavně ukrutná zábava, zásadně na několik měsíců změnit své spací návyky. Až donedávna jsem byl zvyklý spát jako většina normálních lidí, tedy zalehnout někdy o půlnoci a kolem šesté ráno vyrazit do práce. No dobře, znám hodně lidí co vstává a chodí spát daleko později, ale to je jen detail. A co tedy už přes dvacet dní podstupuji a co to vlastně je ten dvoufázový spánek?

Jednoduše řečeno, spánek rozdělený do dvou časových období. Ona práce má totiž jedno úskalí, musí se vykonávat v noci, respektive od půlnoci do třetí hodiny ranní. A jelikož spát zbylé tři hodiny denně by bylo opravdu málo, je potřeba to nahradit někdy v průběhu dne.

TAKŽE:

dopoledne a odpoledne do cca 16:00 jsem jako vždy ve své normální práci. Asi od 17:00 jdu spát a vstávám někdy kolem 21:00, no spíš 22:00, komu by se chtělo z vyhřáté postele, když nemusí. Od půlnoci do tří další práce a znova do postele, pospat si zbylé tři hodinky.

Zásadní otázka zní: stala se ze mně pochodující troska a na ulici přede mnou lidi prchají se zoufalými výkřiky zombie, zombie? Kupodivu ne, až se tomu sám divím, tento režim mi velmi vyhovuje. Mám pocit, že jsem vyspalejší, odpočatější a lépe se mi pracuje. Podobně bych to měl praktikovat ještě přes dva měsíce, tak jsem zvědav, zda mi současný optimismus vydrží :o).

PS.: Pokud si po přečtení výše napsaného myslíte, že můžete klidně a bez následků něco podobného vyzkoušet, jste na velkém omylu. Každý člověk může reagovat jinak a tak můžete po pár dnech skončit třeba v Bohnicích nebo si přinejmenším rozhodit spánkový režim a stát se violetim. No já vás varoval... ;o)

Xbox 360 - a je to tady

Minulý víkend jsem se zůčastnil jedné polofiremní akce = pracovníci firem, co vzájemně spolupracují se slezou někde v hospodě, moc se nemluví o práci, ale hodně se jí a hlavně chlastá. Na akci bylo i něco jako tombola, prostě pár zajímavých věcí, které se rozlosují mezi zůčastněné, každý totiž dostal při vstupu svoje unikátní číslo. Něco jako v koncentráku označovali židy, no ne nadarmo jsme německá firma, že. (ty jo, je tohle jenom drsnej humor nebo mě zejtra ráno sbalí URNA?)

No ceny to byly pěkný, to jako ne že ne. Ten zájezd do Alp na víkend by se mi celkem líbil. A co jsem vyhrál já? Podle nadpisu by se dalo tipovat na Xbox 360. Tak snadný to ovšem není. Víte, jaký jsou ty nejhorší ceny a dárky? No jasně, slevy na něco. Tady máš slevu litr a můžes si něco koupit za dva. Nazdar...

Takže když jsem obdržel slevu 2000,- na koupi konzole Xbox 360 v jednom konkrétním obchodě, no fakt jsem nevěděl, jestli se mám radovat, bejt nasrajnej nebo tomu kdo to vymyslel rovnou upravit ksicht právě dopitým půllitrem.

Mno, ale červíček byl na světě a začal hlodat. Pár dní jsem nad tím uvažoval a pak si řekl: "no co už". Tak před rokem jsem nad koupí konzole přemýšlel, ale mám výkonné PC, takže jsem to nakonec nechal vyšumět. Teď už ale asi neodolám... ta představa se povalovat a při tom pařit je až příliž lákavá. V pátek si pro něj jedu :o) ...

Časy se mění a my s ním. Já, který byl vždycky čistě PC hráč a konzole obcházel obloukem si pořídím Xbox! 

No, pro jistotu se teď pořád po očku dívám, jestli se náhodou někde poblíž neotvírá peklo... 

Je to zlá, zlá... ošklivý případ

Ano, vím... je to se mnou nahnuté. Tedy především s mým blogováním, člověk prostě nemá chuť něco tvořit, zvlášť když se tím většinou zabývá celý den v práci. Řekl jsem si tedy, proč nevyzkoušet mikroblogování neboli Twitter? Pár zajímavých lidiček takhle sleduji a někdy je to celkem zábava.

Zkrátím to, povinnosti zase volají. Přidal jsem miniaplikaci do pravého sloupce sem na blog. Najdete mě na téhle adrese a samozřejmě funguje i RSS. Bye

O běhání

Vzpomínám na doby minulé. Když jsem byl dítě ještě školou povinné, nemůžu říct, že by sport patřil mezi moje oblíbené činnosti. A mezi nejméně oblíbené patřilo běhání, především běh na 1500 metrů, to bylo to největší utrpení. Nikdy bych si nedokázal představit, že zrovna já bych mohl někdy začít běhat. A přece, stalo se... Jak k tomu došlo?

Možná jste četli můj článek o tom, jak jsem zhubl. Takže na úvod možná menší informace o tom, jak to vypadá nyní. Přibral jsem! Ale má to jedno velké ALE ☺! Díky Bohu za váhu, která dokáže měřit obsah tuku v těle. Tak vím, že pořád pozvolna ztrácím obsah tuku v těle a přitom přibírám na váze. Ano, to znamená přírůstek tzv. aktivní nebo chcete-li svalové hmoty. Takže, pokud čtete tento článek a chtěli byste snad zhubnout, berte v potaz, že váha není všechno a to platí především pro muže. Pokud hodláte sportovat a přitom hubnout nebo si nějakým způsobem hlídat váhu, investice do takové váhy, která obsah tuku měří, je absolutně nutný. Cenově to není taková hrůza, vejdete se někde kolem 1000,-.

Ovšem zpět k běhání. Když se bavím se svými známými, nejsou schopní pochopit, jak se může jít někdo dobrovolně trápit a huntovat si tělo. Proto to vezmu trochu zeširoka, spíš jako malý návod, jak vůbec začít běhat, jak z toho mít především radost a užívat si to.

Když jsem začal hubnout, měl jsem skoro 100Kg. Velmi dobře si vzpomínám, že stačilo vyjít pár desítek schodů nebo zrychlit při chůzi krok a okamžitě jsem se zadýchal (ještě že jsou ty doby pryč). Protože jsem věděl, že hubnout jen menším příjmem postavy je skok do pekel, člověk pak vypadá jako po rehabilitaci v Dachau, bylo jasné že bez sportu to prostě nepůjde. Kromě posilovaní jsem se tak vrhl na chození. Je velmi důležité nějakou sportovní aktivitu provozovat po delší dobu a pokud možno, několikrát týdně. Tedy moje začátky - chůze cca 4km denně, 4 až 5x v týdnu. Po nějaké době, nebojte poznáte sami na sobě, mi to prostě přestalo stačit. Našel jsem si novou trasu, daleko náročnější, s jedním velkým převýšením, dlouhou kolem 11km. Opět jsem ji absolvoval ve stejném režimu, tedy až 5x týdně. Začít běhat v této době by bylo utrpení. Bez radosti, bez požitku. Nevím, nevím, jestli bych vydržel...

Stále jsem ovšem neměl ani pomyšlení na to, že bych mohl začít běhat. Jenže se znova dostavil onen efekt nenaplnění. Zkrátka ujdete v hodně ostrém tempu 11km a máte pocit, že jste snad ani nikde nebyli. To byl první impuls k tomu, začít některé úseky běhat. Začátky byly i tak kruté a to už jsem měl něco nachozeno. Hlavně dechu se mi nedostávalo, stačilo si dát 500 metrů běhu a měl jsem dost. Překonal jsem to, jo vy budete muset taky, ale když budete mít už něco natrénováno, není to tak hrozné. Spíš jde o to, překonat počáteční nepříjemný pocit vysílení, rozhodně jsem se nijak netrápil. Po pár dnech jsem ten stejný úsek začal běhat i cestou zpět. A začal přidávat další. Postupně, každých pár dnů něco.

Výsledek?

Takto aktivně běhám asi 3 měsíce. Z trasy 11km tak uběhnu kolem 8km (stále cca 4x týdně), zbytek jsou úseky hodně do kopce nebo z kopce. To je přece jenom jiná liga, teda z kopce se běží nejsnáze, ale zase hodně trpí kolena, takže i to vynechávám. A užívám si to. Maximálně. Když je venku škaredě a nemůžu jít běhat, je to utrpení. Tedy přesně opak toho, co jsem pociťoval na začátku. Doktoři tedy opravdu nekecali. Během delšího sportovního výkonu se opravdu v mozku uvolňují endorfiny, tzv. hormony štěstí, a dodávají vám pocit radosti. Je to úchvatné, klusat si lesní cestou, pozorovat západ slunce a být přitom neuvěřitelně spokojený :o).

Otázečka na závěr...

Co myslíte, která část je na běhání nejhorší? Kdo tipuje, že konec, to že už je člověk unavenej a bez sil, tak je vedle, jak ta jedle. Nejhůř se mi běhá na začátku, než se mi prohřeje a prokrví tělo, a zvykne si na vyšší tepovou frekvenci. Úplně nejlepší to pak bývá kolem 2-6km, to to frčí jak po másle a závěr už buď vyklusám nebo naopak přepálím, podle momentální nálady.